neděle 16. listopadu 2008

Kdo vyhrál Studenou válku?Potřebujem druhé kolo?

Foto:Boží bojovník v Afghánistánu s odpalovačem raket Stinger .

Během studené války dvě supervelmoci, dva hráči, US a SU, se řídili doktrínou MAD (cz) v níž, žádná strana nemohla zaútočit, ani jednostraně odzbrojit. Teoreticky, situace je popsána matematickou teorií her jako Nashova rovnováha: není dobrá, ale je nejlepší z toho co lze bezpečně docílit. Názorně a lidově, mocnosti byly přirovnány ke dvěma protivníkům, kteří sedí ve bazénu naplněném benzinem. Každý drží zapálenou zápalku a říká "Jen si něco zkus, a já ji pustím"; Byla to doba plna napětí, které se ale vybíjelo jen v zastupitelských válkách, v Kongu, Angole, Somálsku, Afghánistánu (viz foto)atd. Logika MAD rovnováhy nedovolí žádné straně jednostranně odzbrojit, ale dovoluje oboustranné zmírnění či zvyšování napětí.

Po tom co Gorbačev opustil Brežněvovu doktrínu, a propustil evropské satelity se zajetí, následovalo překvapení a pak zmírnění. V tom lidovém příměru bychom mohli říci, že jeden z protivníků sfoukl zápalku a řekl "Možná bychom o tom měli mluvit". Po jistém zaváhání, ten druhý ji zvedl, zapálil ji od té své, a řekl: "Ha, teď mám víc než Ty, jen si něco zkus!". To zdvihnutí zápalky bylo Bushovo odstoupení od ABM smlouvy brzy po jeho nástupu k moci. Smlouva by zavázala obě strany k tomu že nebudou vyvíjet 'proti-raketový štít', že tedy zůstanou v režimu MAD a předpokládala, že se bude pokračovat v oboustranném odzbrojování (SALTIII atd). Tento možný vývoj byl přerušen nástupem k moci neokonservativci (neokony) v čele s Boltonem Tento vývoj nyní může být zvrácen. Svět se může vrátit do doby před nástupem neokonů k moci. Oči světa jsou nyní upřeny na Polsko a Česko, kde měl stát prvý pomník zavržení smlouvy ABM a zavržení odzbrojování.

Bývalý velvyslanec Bolton zatroubil na poplach jako první (pokud pomineme A. Vondru a Kaczynskeho :-) slovy:

Freeing America from the 1972 Anti-Ballistic Missile Treaty's antiquated constraints is rightly regarded as one of President Bush's most significant achievements
Osvobození Ameriky od zastaralé ABM smlouvy, se právem považuje, za nejvýznamnější Bushův výdobytek ..

Zde souhlasím, jen se lišíme ve hodnocení jeho hodnoty. Neokonské plány spočívali na představě, že US může dosáhnout takové převahy nad Ruskem, ze MAD rovnováha přestane platit, Rusko přijde na mizinu, bude se i nadále rozpadat, bude muset ustoupit ze svých mocenských posic. Ale MAD hra je symetrická. pokus dosáhnout převahy přivedl i US na mizinu. Rusko se stalo částí nového spojenectví, zvané SCO, které je opět rovnoceným partnerem Spojených států. Nerozpadlo se Rusko, ale unilateralism.

Hráči na mezinárodní scéně jsou teď: SCO , US, EU, LA (=jižní Amerika) a Muslim brotherhood. SCO založená Čínou, Ruskem, Kazachstanem, Kyrgyzstanem, and Tajikistanem v roce 2001, jako reakce na agresivní Bushovu politiku, teď zahrnuje i Indii a Irán. Místo aby se Rusko a Asie položili neokonům k nohám se vytvořili nové aliance.

Bolton řekl o Obamově vyhýbavé odpovědi po osudu Štítu:

Well, I think this is part of the naivete and inexperience [ of Obama's team ]
Hmm, myslím, že toto [nepokračování v Bushově politice] je část naivity a nedostatek zkušenosti [ Obamova týmu]

a Robert Gates, ministr zahraničí, řekl: v článku "Změní Obama Bushovu posici na proti-raketový štít?" toto:

.. building the U.S. defense system in the area would help protect Russia as well against a possible attack from nearby Iran.
Vybudování US obraného systému v této oblast [východní Evropě] pomůže chránit i Rusko, od států jako je Irán ..

. Jenže Rusko a Irán spolu spolupracují v rámci SCO, mimo jiné i na Iránském nukleárním programu. Rusko se neobává Iránu ani Číny. Naopak, tyto země se obávaly Bushovy Ameriky. Zďá se že jsou ochotny vyčkat toho jakým směrem se Amerika po volbách vydá. Nejen Rusko, ale i EU, slovy Sarkozyho říkají Missile shield 'misguided' (Protiraketový štít je špatná cesta).

Nemusíte s tím souhlasit. Cesta vzájemného snižováni napětí, a postupného odzbojování, ktera se teď znovu otvírá, má svá nebezpečí. Ale prosím všechny zúčastněné, aby z celé té vážné otázky nedělali frašku, tím že by říkali, že teď ten štít má chránit Rusko před Íránem, a nebo tím, že snad US mají teď povinnost v té Bushově výchylce pokračovat.

Proto si Američané Obamu zvolili, aby průchodnost této jiné cesty znovu uvážil. Chtěli změnu a budou ji mít. Pokus pana Kaczynskeho Obamu přidržet ke staré politice, samozřejmě nevyšel, a doufám že čeští politici se takto nebudou ztrapňovat. Bezpečnost Česka i Polska je dána jejich členstvím v EU a je v jejich zájmu aby EU vedla jednotnou zahraniční politiku, protože ta je předpokladem společné obrany. Pokud EU bude chtIt mít štít, bude si ho asi muset zaplatit.

Je zase ráno v Americe, a možná i nový den pro celou planetu.

pátek 14. listopadu 2008

Kterak Gruzie přišla o Osetii, a Česko o radar v Brdech

První věc která Vás napadne, když přistanete ve Spojených Státech, je že jsou jiné než Česko. Jsou větší.
Představte si třicet Topolánků, třicet Paroubků, a i třicet Čunků. Ale jsou jiné i jinak.Není tam ani jeden Schwarzenberg, protože on je stvoření Starého světa, a i Nová Evropa je část Starého světa. Zato jsou tam věci jiné, zde v Česku nevídané, jako budhistické chrámy, mešity a museum o stvoření světa, jak je popsáno v bibli a o tom jak Eva a Adam žili před tím osudným jablkem (viz obrázek vlevo). O anti-inteletualismu a u nás nevídané náboženské horlivosti se u nás psalo mnohokrát, nedávno zde , a ač autor má pravdu, nezmiňuje se o tom, že amerika je také sídlem intelektuálů, jako jsou, vzato z leva do prava Chomsky, Fukyama a byl W.F. Buckley a že má mnohem více než 30 Nobelistů, ve všech oborech vědy. Ve výzkumáku kde jsem kdysi pracoval byly na zdi vyvěšené Myšlenky Blaise Pascala. Může být něco intelektuálnějšího?

Každá zpráva, kterou o Americe čtete, i každá návštěva, je jen střípek nesmírně rozmanité mosaiky. Proto, pokud chci načrtnout význam Obamova vítězství, musím použít obecných slov a frází, kterým se jinak vyhýbám. Je to konec jedné epochy a začátek nové. Nejenom proto, že zvolením afroameričana a intelektuála překročili Američané své obvyklé předsudky a obavy. Nejenom proto, že jde zde o nástup nové generace, která si nepamatuje vrchol Studené války a vyrostla s Internetem. McCain, hrdina Vietnamského konfliktu neumí poslat email. Obama řídil celou svou kampaň přes internet, způsobem který budoucí kandidáti budou studovat a užívat a který si vysloužil obdivná slova a uznání i od ředitele firmy Google. Nic z toho není epochální. Vstupujeme do nové epochy protože zemřel sen o SSSP, což není zpackaná zkratka pro Sovětský svaz. Ten sovětský sen zemřel v roce 1998. Je to zkratka pro Jedinou přežívajíci supervelmoc (Sole Surviving SuperPower) - zkratka pro unilateralism. Sen o Pax Americana, o sen o hodné a mocné říši, která povede svět do lepších zítřků.

Jestli zní trochu povědomě, není to náhoda. Neokonská filosofie nevyrostla na Americké půdě, v níž se tradičně pěstuje tvrdý pragmatismus, ale v Rusku . Jeho zakladatelé, Trockisté, kteří imigrovali z Ruska, se překlopili z extrémní levice do extrémní pravice, a pak postupně nabývali vlivu. Za Bushů se zmocnili kontroly Republikánské strany. Jejich vliv nebyl omezen na Republikány. Carterův "odborník" na zahraniční politiku, Zbyňek Brzezinski napsal knihu "Velká šachovnice" o tom jak US může získat kontrolu nerostného bohatství středního a dálného východu a stal duchovním otcem Al Kajdy, když nechal naučit Afgánské boží bojovníky jak sestřelovat helikoptéry. Sovětské helikoptéry, ovšem. Tím se mu podařilo připravit Rusy o válku v Afghánistánu a z získat ji pro USA a jejich spojence. Poláci holt mají talent na zahraničí politiku stejně mizerný jako Češi.Ale opravdový rozkvět neokonských teorií nastal až za Bushe mladšího. Rumsfeld, Wolfowitz, Cheney, ... dostali rozhodující místa, vyhlásili Bushovu doktrínu a začali uskutečňovat plány na světovládu. Militarisace vesmíru, protiraketové rakety, nové základny NMD rozseté po celém světě. Robotické zbraně, bezpilotní letouny, hvězdné války...
Graf nalevo ukazuje vývoj národního dluhu Spojených států od druhé světové války, jako procento Hrubého národního produktu. Kliknutí ZDE Vám přinese další čísla. Polovina rozpočtu jde na 'obranu'. Polovina všech světových výdajů na obranu je v USA. Dluh je 10 trilionů celkem, 30000 dollarů na osobu. V Americe trillion je E12 = 12 nul za jedničkou To, i v amerických poměrech, jsou vážné peníze.

Ovšem všechny tyto výdaje jsou nezbytné, neb žijeme v nebezpečném světě. Muslimští fanatici chtějí ovládnout svět a Rusové se nezměnili a nikdy nezmění. Stará garda to ví dobře. McCain řekl, že když se podívá do Putinových oči, vidí tam tři písmena: K.G.B. U nás to ví všichni disidenti: Havel, Schwarzenberg, Zdeněk Svěrák, Vondra,..na obou stranách politického spektra. Ani se nemusí na Putina kouknout. Jen zavřou oči, a písmenka K S T B G B jim tančí mezi vzpomínkami na mládi a fragmenty dětských pohádek o čertech a loupežnících.
Ale v Americe, někteří naivní holobrádci si začali myslet, že jsou i jiné problémy, které neleží na ose zleva doprava. Jako Změna klimatu a nedostatek energie: Má vláda dát dotace na elektrická auta, nebo na jaderné elektrárny, sluneční panely, a mezinárodní spolupráci na objevení nových zdrojů energie ?? Peníze, peníze. Peníze a priority.

Protože v Americe nemají tak moudré státníky, kteří ví, ze změna klimatu je jen nové náboženství a velký šwindl, ani tak chytré a pričinlivé novináře, kteří by to masám vysvětlili, lid začal váhat a kolísat, ba i reptat.

V roce 2006 jsem napsal " V roce 2008 budou voliči v USA hlasovat o velké otázce mezinárodní politiky: Budou Spojené státy pokračovat v neokonském programu unilaterálních akcí, anebo se znovu přikloní ke spolupráci v organisacích kolektivní bezpečnosti, jako jsou NATO a OSN? Pokud volby vyhrají Demokraté, Bushova doktrína bude opuštěna. Je dokonce možné, že celý neokonský program bude zavržen a stane se jen episodou, jakou kdysi byla éra McCarthyho..

I neokoni to věděli a proto pro tyto klíčové volby v roce připravili zvláště chytré a přesvědčivé Říjnové překvapení.Říjnové překvapení je již tradičním rituálem presidentskych voleb: V posledním měsíci před volbami se stane něco neočekávaného, něco co změní náladu v zemi, a připomene voličům, že žijeme v nebezpečném světě. Může pomoci kterékoli straně, ale obvykle zvrátí volby ve prospěch Republikánů, kteří kladou větší důraz na nebezpečí zvenku. Demokrati kladou větší důraz na vnitřní problémy, jako je zdravotnictví a školství a lovení ryb.

Příprava překvápka začala již za Růžové revoluce v Gruzii v roce 2003. Útok na Osetii byl načasován tak aby v měsíci před volbami, tedy v Říjnu, "válečný hrdina McCain" vynikl jako protiklad k Obamovi, který měl být představen veřejnosti jako "apeaser", (usmiřovatel a kapitulant, jakým byl Chamberlain v roce 1938), tedy člověk neschopný se postavit silou proti Ruské agresi. Již před útokem si McCain vytvořil obraz jako "Přítel Gruzijského lidu", který si denně telofonoval s Shakasvillem, a a sdílel s ním i politické poradce

"Invase do Gruzie, ukazuje,že potřebujeme vedení, které má zkušenost " volali titulky neokonských novin, po tom co ruské tanky projeli tunelem, mezi Severní a Jižní Osetií , který Gruzie 'zapoměla' zabezpečit nebo zablokovat.

Důvod proč "Říjnové překvapeni" nevyšlo, nebo dokonce, že se vybarvilo proti jestřábí straně McCaina-Palinové , byla neočekávaná intensita finanční krise, která vypukla propadem bursy začátkem Října. Finanční systém byl již podemletý. Byla to "bublina trhu s realitami", která držela v křehkou skořápku nad ohromnou podzemní dutinou vytunelovaného hospodářství. Krize v Gruzii, byla tím posledním otřesem půdy přes propadem.

Obavy z Ruské agrese nahradili obavy lidí o to zda budou schopni zaplatit hypotéku a o to že přijdou o práci a o dům v němž bydlí. McCain řekl na Fox News TV (jež je politicky zabarveno jako u nás iDnes na propagaci neokonských myšlenek) v té době o Gruzijské krizi: "Tenhle film jsme již viděli v Praze a Budapešti" což byla narážka na Ruské invase v letech 1968 a 1956. ".
Ale voliči slyšeli, to co stále opakovala Demokratická media, totiž "McCain hlasoval pro Bushovu politiku v 95% v všech hlasování v senátu". Ta hlasování vedla k tomu, že Bushova vláda utrácela na válku v Iráku $5000 (100 000 Kč) každou vteřinu, po sedm let, celkem tři triliony dolarů a při tom benzin u pumpy se vyšplhal na $4 za galon (.83 €/litr).

Na konec Gruzie prohrála a hypotéka vyhrála. A a tak Gruzie přišla o Osetii, a jak Česko přišlo o rada v Brdech. Gruzie asi přijde brzy i o Shakasviliho, vzhledem k tomu americká media zrovna objevili že on byl ten agresor Neokonští souputníci v české politice se ale nemají čeho obávat. Nanejvýš se zapíší do toho zlatého rámu těch, kteří se zasloužili o pomníky české historie.

Abychom zachovali novinářskou neutralitu, je třeba dodat, že jak Darwinova teorie vývoje druhů, tak všelijaké teorie o Říjnových překvapeních jsou jen teorie. Ovšem jsou to teorie, které dobře vysvětlují všechna známá fakta. Nicméně, alternativní vysvětlení, totiž zde šlo o nadpřirozené zásahy do běhu historie, tedy o zázraky,je také možné. Každý si musí vybrat vysvětlení, které nejlépe odpovídá její filosofii či víře.

úterý 11. listopadu 2008

Protiraketová základna jako pomník

Po Obamově historickém volebním vítěztví se zeptáme: Jak, a jak moc se očekávání popsané ZDE naplnilo? A co bude dál
Tento článek byl prvé zveřejněn v deníku Britské Listy 30.8.2006
Tedy se ještě mluvilo a raketových silech, ne o radaru.

V roce 1989 napsal americký politolog Francis Fukuyama esej 'Konec historie?'[1], která vzbudila ohlas ve světě i u nás. Někteří správně pochopili titulek eseje jako provokativní otázku. Jiní Fukuyamu povýšeně poučovali, že se vynoří nové otázky a že historie bude pokračovat. To se kupodivu i stalo. Je to důkaz, že historii lze někdy předvídat. O to se zde pokusíme v tomto článku.

Konec historie a její pomník

Fukuyama ve svém eseji popsal, jak otázka sociální spravedlnosti, zformulovná v devatenáctém století Marxem i jinými autory, byla ve dvacátém století zodpovězena. Liberální kapitalismus se ukázal jako lepší uspořádání lidské společnosti, než jakákoli forma komunismu.

Krvavá cesta od kapitalismu ke kapitalismu nebyla přímočará. Výkyvy v generální linii strany se vznikaly v centru a postupně se šířily jako vlny přes celou říši. Inženýr by řekl, že česká domácí vlnovka měla fázové zpoždění o několik let[2]. Tak třeba když se v Sovětském svazu připravoval dvacátý sjezd komunistické strany, v Československu se budoval Stalinův pomník, největší ve střední Evropě. Když se Brežněv chystal k uchopení moci, Stalinův pomník se boural, na příkaz z Moskvy. Po tom, co nastoupil Brežněv, v Československu vypuklo hnutí za demokratizaci socialismu. Takové střety, které nadměrná centralizace moci nezbytně přináší, byly jednou z chronických nemocí socialistického systému a jedním z mnoha důvodů jeho zániku.

Nová otázka = Ať žije historie

Nedávno Fukuyama publikoval další knihu[3], která analyzuje novou otázku, otázku položenou současnou historií jedenadvacátému století. Otázku výstižně zformuloval R. Kagan v knize Ráj a moc[4]. Kagan popisuje dva přístupy k současnému světu, dvě protichůdné politické filosofie. Filosofie, kterou podle Kagana přijala Evropa, je založena na Kantově eseji 'Věčný mír'. Tento esej popisuje vizi světa, který se řídí zákony a který díky tomu eliminoval války. Kagan považuje tuto filosofii za naivní a přiklání se k filosofii Hobbesově, podle níž panovník užívá moc a sílu k tomu, aby zavedl v chaotickém světě pořádek. Tuto filosofii podle Kagana přijaly Spojené státy. Jejim praktickým výrazem je Bushova doktrina, která připouští i preventivní války k dosažení obecně prospěšných cílů. Takovým cílem je třeba nešíření jaderných zbraní (non-proliferation), ale tyto cíle se mohou týkat i ekonomických zájmů Spojených států.

Podrobnější pohled na současný vývoj v USA a v evropských zemích ale ukazuje, že dělící čára nevede Atlantským oceánem, ale že rozděluje většinu vyspělých zemí na dva početně srovnatelné tábory. To alespoň ukazují výsledky posledních voleb v USA, Německu i u nás. Bushova politika založená na neokonzervativní filosofii dosáhla vrcholu své popularity po teroristickém útoku na newyorské Obchodní centrum. Od té doby její popularita klesá [5].

Fukuyamova kniha uvádí pro tento vývoj několik důvodů. Patří sem například neutěšený průběh okupace Iráku a s tím související odvaha Íránu i Severní Koreje vzdorovat hrozbě, že USA užije síly k tomu, aby těmto zemím zabránil vyvíjet jaderné zbraně.
To, že okupace Iráku, provedená podle Bushovy doktriny preventivních válek, je v rozporu s chartou Spojených národů, vede k tomu, že náklady na válku neúměrně dopadají právě na USA. Charta aliance NATO stejně jako ústava České republiky totiž nedovolují účast na takových na útočných akcích. Bushova vláda proto nemůže užít existujících sdružení kolektivní bezpečnosti, ale musí vytvářet koalice ad hoc, jako je takzvaná koalice ochotných (Alliance of the Willing).

Nová velká otázka se týká vývoje mezinárodních vztahů v blízké budoucnosti. Zůstanou Spojené státy, jako jediná zbývající velmoc, zodpovědné za bezpečnost světa, anebo se vytvoří nová multipolární konfigurace, v níž USA budou nejvýznamnějším hráčem mezi dalšími partnery? Uplatní se Hobbesova filosofie vládce, který se uchopil moci, anebo Kantova vize rady tvořící zákony?

Raketová základna - nový pomník?

Nejen Fukuyamova kniha, ale i průzkumy veřejného mínění v USA[5] ukazují, že nadvláda neokonské ideologie může skončit s Bushovou vládou v presidentských volbách v roce 2008. Předzvěstí takové změny může být i výsledek nedávných demokratických primárek v americkém státu Connecticut, ve kterých odpůrce války v Iráku zvítězil nad Bushovým spojencem.
Až dosud se v USA střídali u moci zástupci Strany demokratické, jako Carter a Clinton, se zástupci Strany republikánské (již lze srovnat s českou ODS), jako Nixon, Reagan a oba Bushové. Rozhodující otázky jsou obvykle malé rozdíly mezi Republikány a Demokraty, které se vnitřních otázek, jako je zdravotní a sociální péče a otázek ‘morálních’, jako je registrované partnerství. V nadcházejících presidentských volbách v roce 2008 budou jiné.

V roce 2008 budou voliči v USA hlasovat o velké otázce mezinárodní politiky: Budou Spojené státy pokračovat v neokonském programu unilaterálních akcí, anebo se znovu přikloní ke spolupráci v organisacích kolektivní bezpečnosti, jako jsou NATO a OSN? Pokud volby vyhrají Demokraté, Bushova doktrina bude opuštěna. Je dokonce možné, že celý neokonský program bude zavržen a stane se jen episodou, jakou kdysi byla éra McCarthyho. Ta začala v roce 1950, poté co Sovětský svaz získal jaderné zbraně. Skončila v roce 1954, kdy byla zavržena coby 'hon na čarodějnice'.
Vítěství Demokratů v roce 2008 by ovšem neznamenalo úplný obrat ve světové politice. Evropské země by zůstaly spojencem Spojených států. Bylo by však pro ně snazší harmonizovat zahraniční politiku a přijímat větší zodpovědnost za vlastní bezpečnost. V mnoha mezinárodních otázkách mají už dnes USA a Evropská unie podobný názor. Tak třeba v otázce Izraele jak Republikáni tak Demokraté zastávají názor, že tento stát má právo na existenci a sebeobranu. EU zastává názor, že všechny národy na Blízkém východě mají právo na existenci a že Izrael má právo na sebeobranu. Takové rozdíly lze překlenout.

Některé změny by ale byly výrazné. Je pravděpodobné, že americká vojska by se po vítězství Demokratů stáhla z Iráku a že USA by výrazně omezily vojenské výdaje. USA by patrně odvolaly některé posádky i z Evropy a možná i z Japonska. Nešíření jaderných zbraní by se znovu stalo otázkou, kterou by se zabývala OSN, jako tomu bylo před invazí do Iráku.

Obnovení spolupráce v NATO, stažení amerických jednotek z Evropy a partnerství USA a EU by mělo dopad i u nás. Je docela možné, že nová raketová základna by po těchto změnách zůstala opuštěna. Co pak s ní?

Dialektická syntéza

Jedno řešení problému opuštěné základny by mohlo být následující: Mohli bychom proměnit část vojenského prostoru v historický park. Něco jako 'Šest vlajek nad Texasem'[6]. Tento park ukazuje vývoj Texasu od državy francouzské a državy španělské, atd, až k samostatné republice a posléze členství v americké Unii.

Školní děti a turisté by mohli sjet výtahem do opuštěné raketové podzemní komory, do raketového sila, a shlédnout výstavku o studené válce, o americké éře macarthurismu, o neokonské filosofii, o stalinismu... Dřívější místo Stalinova pomníku na Letné, kde je dnes velký metronom, by bylo ukázáno pomocí webové kamery. Obraz by se mohl střídat z archivními snímky pomníku a dob minulých.

Za ideálních podmínek by byla americká základna umístěna blízko míst, ve kterých se ještě nalézají raketové komory z dob sovětské okupace, takže děti a turisté by mohli navštívit obě raketová sila ve stejný den a porovnat své dojmy.
Na stěnu jedné té komory bych umístil zlatý rám se jmény všech, kdo se zasloužili o vybudování těchto pomníků na našem území. Ke jménům zasloužilých pracovníků by bylo připsáno písmeno S pro ty, kdo se zasloužili o Stalinův pomník, a Z pro ty činitele, kteří dnes podporují postavení raketové základny. Jména by byla umístěna v jednom rámu, neb ač representují opačné póly naší politiky a historie, připomínají jeden trvalý rys společný oběma extrémúm, totiž snahu lézt do zalíbení dominantní velmoci, bez ohledu na to, jestli to má podle názoru domácích lidí smysl, a bez ohledu na to, zda ta velmoc svůj výkyv do extrému již začala zmírňovat.

Odkazy

zdroje a materiály jsou v angličtině, pokud není uvedeno jinak

Esej Francise Fukuyamy z roku 1989 ‘The End of History?’ ZDE

Esej ‘Konec historie?’ byla v roce 1992 rozšířena na knihu Konec historie a poslední člověk ZDEZDEZDE

Pomník byl postaven v roce 1955 a boural se v roce 1962 na rozkaz z Moskvy ZDE

Dvacátý sjezd, který přivedl Chruščeva k moci, se konal roku 1956 ZDE ZDE
Český odkaz - Chruščov ZDE
V roce 1966 se Brežněv stal generálním tajemníkem a zahájil restauraci stalinismu ZDE

Francis Fukuyama: After the Neocons, 2006 ZDEZDE

Kniha byla pozitivně recenzována ve Velké Británii i ve Spojených státech, a to v týdeníku New York Rewiew of Books ZDE
recenze v britském deníku Times ZDE

Biografie a bibliografie Francise Fukuyamy - v angličtině ZDE

Biografie a bibliografie Francise Fukuyamy - v češtině ZDE

Esej v češtině o Fukyuamově kritice neoconské filosofie, který vznikl z autorovy právě vydávané knihy America at the Crossroads (Amerika na křižovatce) ZDE

R. Kagan, Paradise and Power: America and Europe in the New World Order, 2003 ZDE

Česky kniha vyšla v překladu bývalého vyslance v USA A. Vondry pod názvem Labyrint síly a ráj slabosti ZDE
Recenze ZDEZDE

Červený graf ukazuje popularitu presidenta Bushe v letech 2001 až 2006. Černý graf ukazuje, jak jeho popularita klesá, když jde cena nafty nahoru ZDE

Šest vlajek nad Texasem, Six Flags over Texas, je historický a zábavní park kultury a oddechu v Dallasu ZDEZDEZDE